Neprobylice - historické šlechtické sídla

Historie Neprobylic je úzce spjata s historií několika šlechtických rodů. I když osídlení místa je mnohem dřívější, dokonce jž z pravěku. Bylo to zdokumentováno vykopávkami z doby bronzové. Tehdy byla na našem území rozšířena únětická kultura, která se datuje dolet 2200 až 1600 před naším letopočtem. V Neprobylicích byly nalezeny keramické nádoby, misky a poháry z těch dob. Také jehlice s ouškem na spínání šatů a tzv. cyperská jehlice (viz obrázek ve fotogalerii), jantarové náhrdelníky, bronzové náramky a zlaté náušnice. Šlechtická historie je doložena od 14.století.

založení šlechtického sídla 

O Neprobylicích se dočteme v záznamech už z roku 1316. Tehdy se v historických pramenech uvádí jméno šlechtice Michala z Neprobylic. Šlo o soudní spor, kdy Michal de Neprobylicz žaloval Teška ze Svrčovic, že zabil jeho bratra.

Další záznamy nacházíme z let 1365, kdy jsou mezi patrony kvílického kostela uvedeni vladykové Stan z Neprobylice a Václav z Neprobylice. V roce 1366 byl do Kvílic ustaven farář, kterého dosazovali vedle Petra z Kutrovic také uvedení vladykové Stan a Václav, dále Bušek z Neprobylice a Purkart z Neprobylice.

V roce 1393 byly Neprobylice spojeny se sousedními Kutrovicemi. Tehdejší jejich majitel, vladyka Zdislav, se totiž psal též z Kutrovic. Vlastnil Neprobylice spolu se svým bratrem Mikulášem.

O čtyři roky později, v roce 1397 byly Neprobylice rozděleny na dva díly.

• horní část s dvorem vlastnil Zdislavův syn, který se jmenoval Hašek z Neprobylice, který před rokem 1407 své popluží prodal Janovi Psíkovi z Vítova
• dolní část Neprobylic se dvěma dvory vlastnil Pecha (nebo Petr) z Neprobylice

horní Neprobylice

Horní Neprobylice jsou spojovány s neprobylickou tvrzí Hrádek, která pochází také ze 14. století. Vladyka Zdislav z Neprobylic a Kutrovic je zmiňován, že na Hrádku v Neprobylicích příliš nepobýval, častěji býval v Kutrovicích. Hrádek býval nazýván také Horní tvrz, protože leží na kopci v severní části vsi. Je to na návrší nad Pozdeňským potokem, který se v této dolní části nazývá Bakovský.

V historii rozdělených Neprobylic se setkáváme s další neprobylickou aristokracií v horní části: potomek Jana z Psíkova byl Racek z Neprobylic, v zemských deskách z roku 1413 existuje další zmínka o Hanušovi z Neprobylic, který sídlil v Hradečnu. Nacházíme také údaje o Jankovi, který byl sirotkem po majiteli horní části, Haškovi z Neprobylice. V soudní při o pozůstalosti ho v roce 1437 jako nezletilého zastupovali Ofka (Žofka), sestra Pecha (nebo Petra) z Neprobylice a poručník Zdislav z Milého. V "Tytuláři" z roku 1534 je zase uveden Jakub z "Neprobělic". Z roku 1552 jsou zajímavé zmínky o neprobylické tvrzi Hrádek a to v souvislosti se svatbou Jiřího Neprobylického z Neprobylic, syna vladyky Jana z Neprobylic. Ti všichni byli potomci rodu Jana Psíka z Vítova a sídlili v horní části Neprobylic až do roku 1560. Po smrti Jiřího Neprobylického z Neprobylic postoupila vdova po něm Hrádek své švagrové Dorotě z Neprobylice. Ta ho pronajala bohatým slánským měšťanům a před smrtí ho odkázala svým sestrám a synovi jedné z nich. Od nich koupil Hrádek v roce 1527 rytíř Václav starší Pětipeský z Chýš a Egrberka.

dolní Neprobylice

Dolní část vlastnil Pecha (nebo Petr) z Neprobylic, který už v roce 1397, kdy byly Neprobylice rozdělěny, uzavřel smlouvu se Zdislavem z Neprobylic a Kutrovic. V ní se dohodli o patronátu nad místním kostelem (tzv. podací právo, kterým si aristokracie zajišťovala možnost prosazovat v kostele duchovního dle vlastních představ). Pecha (nebo Petr) zemřel v roce 1437. Vdova po něm se jmenovala Anna a znovu se provdala za Vaňka z Hřivic. Majetek po Pechovi (Petrovi) měl podle odúmrtního práva připadnout králi. Českým králem byl tehdy císař Zikmund. Vaněk z Hřivic však vysoudil u dvorského soudu, že dolní část Neprobylic je věnem jeho manželky Anny od prvního manžela Pechy (nebo Petra). Za svoje práva se soudil také nezletilý Janek z horních Neprobylic, o němž je zmínkav části o horních Neprobylicích. Dvorský soud rozhodl, že věno Anně náleží. Ostatní část Neprobylic připadla dle odúmrtního práva králi, na kterém si ji vyprosil Albert z Chotěnova.

Vladyka Vaněk z Hřivic postavil pak při svém dvoře v dolní části druhou tvrz. V Dolní tvrzi sídlil ještě v roce 1461, potom i jeho potomci ještě asi sto let. V roce 1560 byl majitelem Mikuláš Kozelka z Hřivic. Ten nejprve přikoupil svobodny Matějovský dvůr a připojil ho k panství. V roce 1572 však prodal Dolní tvrz s dvorem a příslušenstvím novému majiteli Horní tvrze, Václavu staršímu Pětipeskému z Chýš a Egenberka.

sjednocení

Václav starší Pětipeský z Chýš a Egenberka na Blahoticích se stal majitelem obou částí Neprobylic v roce 1572.  Vybudoval v Neprobylicích pivovar. V roce 1587až 1588 přestavěl Horní tvrz v renesančním stylu. Dolní tvrz byla méně reprezentativní a pro obývání skromnější. Proto ji ponechal svému osudu, rychle pustla a beze stopy zanikla. Dnes nelze s určitostí říci, kde stála. Jako pustá se už uvádí v pozůstalosti po Václavu starším Pětipeském, který zemřel v roce 1602. 

Jeho syn Odolan Pětipeský z Chyš a Egenberka byl hejtmanem regionu Slaný. V Neprobylicích umístil svou alchymistickou laboratoř. Když alchymie zanechal, ze slitiny nechal odlít zvon v nedalekých Kvílicích. Po Bílé hoře byl jeho majetek konfiskován. Neprobylice byly konfiskovány 3.listopadu 1623 a následně prodány Jaroslavu Bořitovi z Martinic na Smečně. To byl jeden z defenestrovaných královských místodržících, který zázrakem vyvázl smrti. Během povstání čekých stavů žil v emigraci, po porážce na Bílé hoře se vrátil. Neprobylice se tak staly součástí smečensko-martinického a později clam-martinického panství. Horní tvrz přestala být sídlem aristokracie a nadále sloužila pro hospodářské účely.

Až do konce feudalismu zůstaly Neprobylice v držení rodu Martiniců.