Historická zvonice

Zvonice v Neprobylicích se přimyká ke středověkému architektonickému cítění. Současná zvonice je kopií stavby stržené v roce 1896. Neprobylická zvonice doprovázela dříve na návsi kostel sv. Ducha, který byl k roku 1741 zbořen a nový kostel byl vystavěn na kopci nad obcí. Zvonice stojí dnes na návsi osamocena.

Novější stavba si zachovala nejen stejnou konstrukci, ale zejména souzvuk trojice zvonů, které unikly válečným rekvizicím. Největší z nich ulil v roce 1595 Brikcí z Cimperka a prostřední Bartoloměj Berounský v roce 1510. Václava staršího Pětispeského z Chýše a Egerberku připomíná nápis na jednom ze zvonů:

Leta 1595 we cztvrtek po Sv. Lynhartu. Urozeny pan
Vacslav Pietipesky z Chyss a Egrberku na Blahoticích
dal udielati tento zwon do Neprobilicz
ke kostelu swateho Ducha pro pamatku swau a rodu
swého, aby Zwukem a hlasem téhož zvonu krzestianum
viernym w znamost uwozowal spoleczne Krzestianske scházeni
k modlitbám svatym, k poslauchaní slova boziho
a chwaleni jmena jeho. Pánu Bohu bud ciest a chwala
na wieky amen

Šestibokou podezdívku zvonice navíc zdobí dvojice náhrobků ze strženého neprobylického kostela, a to 

• Václava staršího Pětipeského z Chýš a Egeberku († 1602)
• Mandaleny z Adlaru († 1604), manželky Odolana Pětipeského z Chýš a Egeberku

Zvonice v Neprobylicích je obklopena lipami. Toto zákoutí nepochybně inspirovala zejména spisovatele historických románů Václava Beneše Třebízského, v jehož dílech se i o Neprobylicích dočítáme. Stala se také vděčným námětem pro řadu malířů, například zasloužilého umělce Karla Vika, jehož akvarely zvonice v Neprobylicích a dále v Želenicích, Kvílicích, Přelíci a Libušíně najdeme ve slánském muzeu.