Pověst o bábě Kuklici

Pověst o bábě Kuklici se váže k Neprobylicím a k tomu, jak vzniklo jméno majitele Horní tvrze - Pětipeský. Podle této pověsti žil v tvrzi Hrádek velmi hodný rytíř. Vlastnil kromě neprobylické tvrze také dvůr v Bysni. Oženil se a toužil po potomkovi. Ten však nepřicházel. Jednou byl povolán do války proti Turkům. Nerad se loučil smanželkou, ale co mu zbývalo. Po jeho odchodu se manželce narodila paterčata - samí kluci. To se mamince nelíbilo, neboť chtěla holčičku. Byla z toho velmi mrzutá a začala přemýšlet.

"Pět dětí najednou, jakpak je budu vychovávat?...A copak bychom jim dali až vyrostou? Kdyby tak byl jen jeden. To by šlo, pro toho máme dvůr a tvrz, ale co ti ostatní? Budou muset jít jinam do služby. To je zlé."

A hned se rozhodla. "Nikdo neví, že máme pět kluků, ani můj muž. Bude nejlépe, když se jich hned zbavím, než se to dozví  okolí. Žádné děti nemáme, je to pohodlnější."  Povolala bábu Kuklici, starou zlou čarodejnici. Ta navrhla, že děti utopí v Bakovském potoce, s čímž zlá matka souhlasila. Kuklice dala děti do nůše, zakryla je plachtou a šla k potoku.

Jenže rytíř se zrovna vracel domů do milovaných Neprobylic, protože z války sešlo. Bábu Kuklici potkal. Ptal se jí, co nese v nůši těžkého. Baba Kuklice si pro něho pohotově vymyslela story:

"Nesu štěňata utopit," řekla Kuklice.
"Kolik?" ptal se se zájmem pán.
"Pět štěňat," odpovídá hned Kuklice.
"Cože, pět pejsků neseš utopit?" divil se rytíř a hned vlídně dodal, "ukaž, jaká jsou, vyberu si na památku dnešního dne jednoho pejska."

Kuklice zrovna nejevila ochotu sundat nůši ze zad. Pejskové jsou prý ještě slepí a opravdu nestojí za nic. V tu chvíli se ale z nůše ozval dětský pláč. Všichni se zarazili a udiveně naslouchali. Pán rozkázal čeledínovi, aby bábě sundal nůši ze zad a podíval se, co tam vlastně má. Jaké bylo jejich překvapení, když v nůši objevili pět roztomilých kluků.

"Proč Ižeš, a kde jsi ty děti vzala?" rozkřikl se rozzlobený rytiř na Kuklici.

Bába Kuklice  se celá třásla strachy, nakonec prozradila, že jsou to jeho vlastní děti, a že jí paní rytířka poručila, aby je hned utopila v rybníce, než se to někdo dozví. Ohromený rytíř stál chvíli mlčky, pak rozkázal čeledínovi, aby vzal nůši s dětmi a odnesl ji hned do dvora v Bysni. Tam, aby se o klučíky postarali, než on přijede. Ostatním pak přikázal, aby o celé příhodě nikde nemluvili. Kuklici nařídil zavřít do sklepa. 

Na neprobylické tvrzi se ulekli nenadálého příchodu pánova. Nejvíce rytířka. Manžel jí ani nepoděkoval za pozdrav a přivítání. Nepromluvil na ni ani slůvko, jakoby na tvrzi nebyla. Zato poručil vystrojit veliké hody na oslavu míru a pokoje a na ně sezval všechny své známé z celého okolí. Sešli se rytíři a zemané a vesele hodovali. Jenom hostitel byl vážný a smutný. Když poobědvali, zeptal se najednou rytíř svých hostů, co by podle jejich soudu zasloužila matka, která by dala utopit své hezké, zdravé děti. Všichni se divili, jakými podivnými myšlenkami se to jejich hostitel obírá. Copak by vůbec na světě mohla být taková krkavčí matka?

"Takovou matku," povídá vladyka z Hřešic, "by měli uvrhnout do tmavého vězení a nechat ji tam zemřít hladem, když je bez citu k vlastním dětem."

Všichni s ním souhlasili.

Tu jim teprve rytíř pověděl, co se přihodilo na jeho tvrzi a jak jen náhodou zabránil neštěstí. Že to byla jeho vlastní žena, která rozkázala Kuklici, aby jejích pět synků, krásných, zdravých hošíků utopila jako psy. On však je zachránil, miluje své děti a hrdě ponese jméno Pětipeský.

Rytířka, jak to slyšela, zbledla a omdlela. Museli ji odnést. Marně potom za ni všichni prosili, aby jí to rytiř odpustil a netrestal ji krutě. Zacpal si uši a nařídil, aby ji uvrhli do hlubokého vězení. A bábu Kuklici rozkázal namočit nejprve v potoce a potom upálit na hranici, aby se pekla pomalu.

Sám opustil neprobylickou tvrz navždy. Usadil se v Bysni a tam vychovával svých pět synů. Všichni se pak psali Pětipesští.